Ikony analogové fotografie II – Ansel Adams

Vítejte u druhého dílu našeho seriálu o velikánech filmového focení. Po předešlém článku o tajemné Vivian Maier, která se stala slavnou až post mortem (článek najdete zde), se nyní vypravíme za fotografem, který byl legendou již za svého života.

Roku 1902 se v Kalifornii narodil Ansel Adams, budoucí americký fotograf, spisovatel, hudebník a učitel výtvarné fotografie. Jeho život začal zhurta – v pouhých čtyřech letech byl účastníkem zdrcujícího zemětřesení v San Franciscu v roce 1906, z něhož si po zbytek života odnesl pochroumaný nos. Trpěl hyperaktivitou a hypochondrií a brzy zjistil, že běžné studium není to pravé. Začal s domácí výukou a ve volném čase prozkoumával okolí mostu Golden Gate a Marin Headlands, u něhož s rodiči bydlel. Brzy vyšlo najevo, že Anselovy zájmy neleží ani tak ve škole nebo sportu, nýbrž tam venku. Podporován svým otcem ku vztahu k přírodě začal podnikat mnohdy i dlouhé cesty, kde při ztékání horských hradeb a prodírání strmými úbočími začal formovat své budoucí zaměření.

K plnému oddání se fotografii však vedla ještě dlouhá cesta. Ve 12 letech Ansel propadl hudbě a po dalších dvanáct let se jeho úhelným kamenem stalo piano. Roku 1916 s rodiči podnikl výlet do Yosemitského národního parku, výlet, který předznamenal konečnou změnu jeho osobnosti. Uchvácen krásou tohoto lůna přírody prohlásil: „Yosemite na nás vychrlil svou velkolepost, a bylo to nádherné… Sestupoval na nás jeden zázrak za druhým… Všude bylo světlo. Započala pro mne nová éra.“ Krátce poté dostal od svého otce aparát Kodak Brownie, jehož se zhostil s hyperaktivním entuziasmem sobě vlastním. Příští rok se do Yosemitu vrátil znovu, již se stativem a lepším aparátem. Začal hltat fotografické publikace, učit se tajům temné komory, zuřivě obrážet všemožné výstavy. Stal se členem spolku Sierra Club pro ochranu přírody a divokých míst na Zemi, ve kterém byl až do své smrti.

Ve svých devatenácti publikoval své první fotografie, stále ještě nevěda, bude-li se jeho život ubírat cestou fotografie nebo hudby. Jeho snímky Yosemitu měly velký úspěch a ukázaly, že má mimořádný cit pro tonalitu a kompozici. Začal se také věnovat experimentům se soft-focusem, bromolejotiskem, leptem a dalšími technikami. Odklonil se od tehdy velmi populárního piktorialismu a dal se cestou přímé fotografie. Zakládá své snímky na dokonalé ostrosti, kontrastu a prokreslení a celkově pořizování snímků po technické stránce cizeluje k dokonalosti. Později dokonce spolu s Fredem Archerem vypracoval techniku Zonálního systému, spočívající v dosažení kvalitní reprodukce a rozsahu jasů ve scenériích, a dokonalého prokreslení světel a stínů. Pokračoval ve vydávání dalších portfolií, převážně složených ze snímků z Yosemitského parku, který se mu stal největším zdrojem inspirace po zbytek života. Po několika veleúspěšných výstavách (např. ve Washingtonu vystavuje kolekci 60 snímků z pohoří Sierra) spolu s Imogen Cunninghamovou a Edwardem Westonem zákládá věhlasnou Skupinu f/64 zabývající se technickou stránkou fotografie.

Neexistuje nic horšího než ostrá fotka s nejasným konceptem.

Ve 40 letech již definitivně opouští myšlenku hudebníka a plně se začíná věnovat focení. Pomocí něho také aktivně propaguje ochranu přírody a zasluhuje se o rozšiřování národních parků po celých USA. Intenzivně píše o fotografii a jejích technikách a zanechává po sobě mnoho publikací. Vede workshopy, spoluzakládá časopis Aperture určený profesionálním fotografům a v průběhu 50. let je již věhlasným autorem a fotografem. V šedesátých letech se mu daří prolamovat bariéru konzervatismu a jeho snímky se začínají objevovat v galeriích, jenž do té doby považovaly fotografii za podřadný obor. Je jedním z prvních průkopníků fotografie jakožto vysokého umění. Podniká výpravy na jemu dosud neznámá místa, ale stále se pravidelně vrací do „svého“ Yosemitu, kde pořizuje obrovská množství snímků. Toto místo je s ním svázáno po celou jeho fotokariéru a mimojiné o něm řekl : „Údolí Yosemitu, to je pro mne východ Slunce, třpyt zeleně a zlatavý úžas v obrovské stavbě z kamene a prostoru. Neznám žádnou sochu, malbu nebo umění, nic co přesahuje působivou duchovní vládu těch tyčících se žulových skal a dómů, patinu světla na skalách a lesích, hřmění a šepot padající, šumící vody. Zpočátku může ten kolosální aspekt dominovat, pak ale začneme vnímat a reagovat na ten citlivý, přesvědčivý komplex přírody.“ Ansel Adams umírá roku 1984 v Monterey, zanechávajíce za sebou desítky knih s jeho snímky a další nepřeberné množství publikací o technické stránce věci, temné komoře ad. Ba co víc, hlavně po něm zůstává obrovské množství brilantních fotografií a pověst zřejmě nejlepšího krajináře vůbec, nemluvě o dopadu jeho osoby na ochranu přírody.

Jeho fotografická kariéra je sice postavena na černobílých snímcích krajin, ale nezanedbatelné zkušenosti měl i s barevným filmem a dlouhou dobu fotografoval pro společnost War Relocation Authority, která se starala o internaci a stěhování japonských Američanů za II. světové války. Portrétoval Japonce a japonské Američany v různých internačních táborech po celé Americe. Přesto se zdaleka nejznámějším stal díky svým brilantním černobílým fotografiím, které v drtivé většině případů fotil na svůj velkoformátový fotoaparát. Dodnes jeho práce platí za synonymum krajináře a jeho snímky se těší nebývale velké oblibě, o čemž svědčí i sumy, za něž se v aukčních síních prodávají jeho snímky (přesahující i deset milionů Kč). Pokud se chcete inspirovat nebo se o Anselovi dovědět více, můžete zkusit některou z jeho nepřeberných publikací, ať už technicky nebo fotograficky zaměřenou. Z přemnohých můžu uvést například Ansel Adams: 400 Photographs (2007), Born Free and Equal (2002) nebo Photographs from America´s Wild Places (2010). Z technicky zaměřených jsou to pak namátkou Artifical Light Photography (1956), Camera and Lens: The Creative Approach (1948) či Natural Light Photography (1952). Více knih, informací, snímků k zakoupení atp. můžete najít na stránkách anseladams.com nebo anseladams.org

Snad Vás dnešní článek navnadil k tomu oprášit své širokoúhlé objektivy a vyrazit vstříc pomalu umírajícímu létu pokusit se na celuloid (dobře, nebo i čip :)) otisknout pár krajinek. A když ne? No, třeba najdete inspiraci v dalším díle našeho seriálu, na který se v dohledné době můžete těšit. Dobré světlo!

Zdroje: wikipedia.org, wikipedia.cz, commons.wikipedia.org, reddit.com

 

1 Comment

  1. Very nice post. I just stumbled upon your blog and wanted to say that I’ve really enjoyed browsing your blog posts. In any case I’ll be subscribing to your feed and I hope you write again soon!

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *