Flexaret VIII. Mýty, legenda a skutečnost

Když se po srpnových událostech v roce 1968 pomalu uzavírala výroba v Přerovské Meoptě, která skončila roku 1971, byl vývoj tohoto posledního modelu legendárního českého fotoaparátu ve fázi nákresů a sestavení několika variant prototypů.

Naší skupině Analog Base se podařilo setkat s jedním ze tří známých zkompletovaných kusů.
Další dva hotové prototypy byly bohužel odcizeny a zmizely bůh ví kam.

Flexaret VIII doznal velkých změn.

Jeho hranatější tvary oproti starším modelům vyvolávají dojem na svou dobu moderního designu, černý umělohmotný tvrdý polep aparátu byl použit zřejmě kvůli větší odolnosti při běžném používání.
Další novinka byla možnost použití svitkového filmu 120 nebo delšího filmu 220, proto nese označení 12-24 ( podobně jako u některých zahraničních aparátů, Rolleiflex, Mamiya ) otočením přítlačné destičky do příslušné polohy.

Zaostřovácí páka se velikostí i tvarem změnila dost podstatně, místo kovu opět černá jednoduchá páčka s držadlem z umělé hmoty.

Přídán byl středový kontakt do sáněk blesku a také na boku aparátu klasický synchrokontakt.

Velká lupa byla další z inovací pro pohodlnější práci při zaostřování.

Celkově vzato je to robustní aparát do ruky, který se ovládá příjemně a prakticky.
Do budoucna se počítalo i se spřaženým expozimetrem.
K tomu však již bohužel nedošlo, tak nám zůstaly jen domněnky, jak vlastně měla konečná verze Flexarety VIII. vypadat a fungovat.
„Náš“ prototyp byl z části osazen díly z předchozí Flexarety VII. včetně závěrky Pentacon Prestor a klasické optiky Belar 3,5/80.
Detaily si můžete prohlédnou ve fotogalerii a své poznatky, postřehy a otázky můžeme probrat v diskuzi pod článkem.

Přeji mnoho pěkných zážitků s Flexarety předchozích typů a taktéž dobré světlo všem příznivcům našich skvělých, československých fotoaparátů FLEXARET…

Text : Vratislav Kocourek
Foto : Jan Tichý

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *