Dvoulázňová vyrovnávající vývojka, split grade printing a kontrastní negativ

Dvoulázňová vyrovnávající vývojka, split grade printing a kontrastní negativ

Milí přátelé klasické černobílé fotografie, po pár měsících jsem se opět dostal do temné komory. A byl to návrat rozhodně uspokojující, a to ve dvou směrech, které se však ve výsledku spojují v jeden celek.  Zaprvé mě příjemně překvapilo  jakým způsobem se mi podařilo vyvolat jinak velmi problematický negativ, za druhé jak se vcelku snadno dá z takového negativu zhotovit slušná zvětšenina.

Nechávám stranou její obsahovou kvalitu, jejíž zhodnocení je ryze subjektivní a chci se s vámi podělit o technickou rovinu vzniku negativu, jeho vyvolání a zhotovení zvětšeniny.  A proč? Protože mám radost, že se to povedlo, že jsem si vyzkoušel něco nového, a doufám,  že pro někoho to může být inspirací ke zkoušení nových postupů a technik v temné komoře.

 

Pro některé z vás to nebude nic nového, pro některé ano. V následujícím textu však rozhodně nemám v úmyslu tvrdit, že je to ten jediný a nejsprávnější způsob jak na to. Nechci se pouštět do fyzikálních, chemických, optických, denzitometrických a jiných zákonitostí neboť má znalost je velmi nedostatečná a spíše bych čtenáře uvedl ve zmatek  než cokoliv objasnil.

Na mnohých webových stránkách či v literatuře lze v případě zájmu vše dohledat a nastudovat. Spíše je to popis jak jsem postupoval a čeho tím v daném případě dosáhl.

 

Níže prezentované obrázky byly skenovány z pozitivu laciným multifunkčním zařízením a kvalita tomu odpovídá, nicméně pro určitou představu co a jak budou snad dostačující.

 

Negativ

Snímek byl exponován v podloubí Národního divadla v pozdním odpoledni loňského léta přímo proti slunci klesajícímu k vrcholu Petřína. Už při snímání jsem vzhledem k extrémnímu rozsahu jasu těšil na vyvolání ve výše uvedené vývojce.

Fotoaparát:  Pentacon six

Objektiv: Flektogon 50/4

Film: Fomapan 100

Expozice: rozhodně důležitý údaj, bohužel si ho nepamatuji

 

Vývojka

Vývojka typu Diafine, vyrovnávající, s až mýtickou pověstí, namíchaná podle dále receptury dostupné v literatuře. Originál je v našich končinách hůře dostupný a vcelku drahý, ovšem se skvělou životností a poměrem cena/výkon.

Vyvolání

Negativ jsem vyvolal bez přednamáčení, v roztoku A 3 minuty, překlápění prvních deset vteřin, pak každých třicet vteřin 5x a bez oplachu přenesl na 4 minuty do roztoku B. Taktéž překlápění prvních deset vteřin, pak každých třicet vteřin 5x. Přerušení vodou, tři výměny. Ustálení v zásaditém ustalovači TF-2.

Následovalo klasické praní, smáčedlo a sušení.

 

Negativ vyšel hezky, snad mírně přeexponovaný s viditelnou kresbou ve světlech i stínech. Vývojka opravdu umí zkrotit rozsah jasů, zachovat kresbu ve světlech a vytáhnou stíny.

Pozitiv

Na negativu tedy bylo vše, bylo potřeba pokusit se to dostat nějak na papír. I když vývojka stáhla rozsah jasu, stále to bylo více než lze dostat na papír jedním osvitem. Ale při použití děleného osvitu (Split grade printing) nejdříve měkkou a poté tvrdou gradací lze na zvětšeninu dostat prakticky vše.

Metoda dvojího osvitu je založena na dvou vrstvách, ze kterých se skládá citlivá emulze multigradačních papíru. Jedna je citlivá k modré, druhá k zelené barvě světla. K řízení gradace můžeme použít sady filtrů (odstupňované purpurové a žluté) nebo multigradační či barevné hlavy zvětšováku. V řadě případů si lze vystačit s použitím jedné barvy filtru různé intenzity, kdy je exponována převážně jedna světlocitlivá vrstva multigradačního papíru. Můžeme ale exponovat postupně obě, a tak dostat kresbu i do vysokých jasů a hlubokých stínů.

 

Jak na to pozitiv.

Pozitiv byl exponován Magnifaxem  4 s barevnou hlavou Meopta  na lesklý papír Fomaspeed 13×18 cm, vyvolán v pozitivní vývojce GDL ředěné 1:5 90 vteřin a ustálen opět v TF-2 ( jiném než který mám pro negativy). Expoziční časy vyšly vzhledem k malému zvětšení formátu negativu a velké citlivosti papíru Fomaspeed velmi krátké,  vhodnější by byly zhruba trojnásobné, ale pro tuto ukázku to snad nevadí.

Jako první jsem zhotovil první, klasickou (není v tomto článku zobrazena) proužkovou zkoušku za použití filtru pro nejměkčí gradaci abych zhruba určil výchozí čas pro druhou zkoušku s jemnějším odstupňováním. Já použil pro tuto proužkovku odstupňování po dvou vteřinách, v daném případě 2, 4, 6 a 8 vteřin.  Po ustálení a krátkém vyprání je třeba nechat zkoušku usušit, protože konečný kontrast získá až po uschnutí, zejména u barytových papírů. Já si pomáhám mikrovlnkou. Tato zkouška je na obr. 1

 

Nyní jsem potřeboval vybrat proužek s vyhovující kresbou ve světlech, kresba ve stínech je v tuto chvíli nedůležitá. Jako vyhovující jsem zvolil proužek exponovaný časem   6s a zhotovil novou zkoušku. Nyní jsem tedy celý papír exponoval dvakrát za sebou. Poprvé s filtrací pro nejměkčí gradaci 6s a podruhé jako třetí proužkovou zkoušku, tentokrát s filtrem pro nejtvrdší gradaci. Vzhledem k citlivosti použitého pozitivní papíru jsem opět zvolil 2, 4, 6 a 8 vteřin. Zcela zásadní ovšem je si s papírem osvíceným první expozicí nepohnout! Výsledek je na obr. 2

Z této třetí zkoušky jsem jako nejlépe vyhovující vybral proužek exponovaný  4 vteřiny  a udělal zkušební zvětšeninu obr. 3 Tedy první expozice 6 vteřin s filtrem pro nejměkčí gradaci a 4 vteřiny s filtrem pro gradaci nejtvrdší.

S výsledkem jsem byl vcelku spokojen, zejména s kresbou ve spodní části snímku (chlapec na schodech, schody a zdivo po stranách a mladá žena), ale v horní části se mi nelíbilo projíždějící tmavé auto a zeleň za ním a začátek chodníku na vzdálenější straně přechodu. Prozkoumáním zkoušek z obrázků 2 a 3 jsem se rozhod těmto partiím dopřát ještě trochu expozice. Přišel čas pro vykrývání. Následovala tedy další zvětšenina provedená následujícím způsobem. První expozice s filtrem pro nejměkčí gradaci 6 vteřin celý snímek plus druhá expozice se stejným filtrem 4 vteřiny pro přibližně pravou horní část snímku, třetí expozice celého snímku s filtrem pro nejtvrdší gradaci 4 vteřiny plus 4 vteřiny pro přibližně levou horní část snímku. Výsledek tohoto čarování je na obr. 4.

Ještě přidávám dva výřezy, na obrázku 4 červeně zvýrazněné.

© Martin Kalíšek

 

Receptář:

Vývojka

Roztok A:
Destilovaná. voda 750ml
Siřičitan sodný 35g
Hydrochinon 6g
Fenidon 0,2g
Pyrosiřičitan sodný 6g
Destilovaná voda do 1000ml

Roztok B:
Destilovaná voda 750ml
Siřičitan sodný 65g
Metaboritan sodný 20g
Destilovaná voda do 1000ml

(namíchaná v červenci 2016, takže skutečně celkem držák)

 

Ustalovač TF-2

Destilovaná voda 750 ml

Thiosíran sodný 250 g

Siřičitan sodný 15 g

Metaboritan sodný 10 g

Destilovaná voda 1000 ml)

 

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *